Kůň v dávných dobách
Kůň v dávných dobách
Perská říše (6. století př. n. l.)
nisejští koně - vyrůstali na chladných podmíkách s bohatými pastvinami na úpatí hor severozápadního Íránu, kolem Hamadánu. Byli velmi silní. Peršané, kteří jezdili v měkkém sedle bez třmenů, je ovládali silnou uzdou.Sloužili k loveckým zábavám, dostihům (např. trati dlouhé 11 km)
Antické Řecko (8. – 7. st. př. n. l.)
Z této doby se dochovali vyřezávané vozíčky, které v hornatém Řecku později ztratily smysl.Začali se tvořit jezdecké oddíly.
Vozatajské závody se staly národním sportem.1. závod se jel s čtyřspřežím na 25. olympiádě v r. 680 př. n. l. První dostihy se konaly v roce 648 př. n. l.
Řecké podnebí chovu koní nevyhovovalo, tak se koně dováželi.
Římské impérium
zvláštní typy koňů: lovecký, dostihový, válečný, těžký tažný, lehčí cestovní kůň
Římané nepoužívali třmeny.
Vozatajské závody se staly národním sportem. Koně se používali jako cirkusové atrakce, v soubojích gladiátorů a na rodea.
Hlavní středisko pro chov koní do armády se stala Iberie (dnešní Španělsko) .
V roce 54 př. n. l. začíná mít velký význam jezdectví a to díky armádě.
Číňané vymysleli dvoukolový vozík tažený jedním koněm zapřaženým mezi dvěma ojkami.