Koníčci

Zdraví dýchacího aparátu je jedním (a velice důležitým) předpokladem k dosažení očekávané výkonnosti koně. Samozřejmě teď mám na mysli především výkonnost sportovní, ale pod tímto pojmem můžeme stejně tak dobře rozuměti schopnost koně proběhnout se ke své a jezdcově spokojenosti po louce či lese. Bez kašle, bez přílišného zadýcháni, bez chroptění či pískání.

O dýchací aparát koně se musíme pečlivě starat, je totiž v dnešní době (stejně jako dýchací aparát lidský) vystaven tak nepřirozeným podmínkám, že bez naší pomoci by stěží zůstal po celý život koně zdravý.
Povíme si proto něco o tom, jak vypadá a jak funguje, o tom, jaké nemoci můžeme nejčastěji očekávat a v neposlední řade co dělat, abychom je vyléčili či, ještě lépe, jim úplně předešli.

Jak vypadá koňský dýchací aparát?
Hlavním úkolem dýchacího aparátu je přenos kyslíku ze vzduchu, který dýcháme, do krve, kde se naváže na červené krvinky. Ty ho roznesou po celém těle a předají ho veškerým tělovým buňkám. Dalším jeho ukolem je odstranit z tělových buněk kysličník uhličitý, který je vlastně jejich odpadním produktem. Také on se naváže na červené krvinky a ty ho přenesou do plic, kudy ho vydechujeme do vzduchu. Vypadá to velice jednoduše? Možná. A právě jakékoli narušení této na první pohled jednoduché činnosti dokáže významně ovlivnit výkonnost koně či dokonce jeho život.
Dýchací aparát rozdělujeme podle funkce na horní cesty dýchací (HCD) a dolní cesty dýchací (DCD).
Horní cesty dýchací začínají nozdrami. Nozdry se diky svým svalům mohou rozšiřovat, což je důležité hlavně při práci. Při obrně lícního nervu mohou byt postiženy i tyto svaly, kůň pak špatně vdechuje. Tento problém se řeší poměrně jednoduchým chirurgickým zásahem.

Horní cesty dýchácí při dýchání 1 – nosní dutina 2 – nosohltan 3 – vzdušný vak 4 – tvdé (kostěné) patro 5 – jazyk 6 – měkké patro 7 – hrtanová příklopka (otevřená) 8 – hrtan 9 – průdušnice 10 – jícen • vdechovaný vzduch

Horní cesty dýchácí při polykání 1 – nosní dutina (uzavřená) 2 – nosohltan 3 – jazyk (zatlačený dozadu) 4 – měkké patro (zvednuté) 5 – hrtanová příklopka (uzavřená) 6 – jícen • polykané sousto

Nosní dutina je svisle rozdělena nosní přepážkou a každá polovina se skládá ze tří nosních průchodů – dolního, středního a horního. Tyto průchody jsou poměrně citlivé, mohou se po podráždění prachem či plyny zanítit nebo v nich uvízne cizí těleso a ztíží tak dýchání.
Přídatné dutiny jsou taky párové a komunikují s odpovídající polovinou nosní dutiny. Proto, když koni teče pouze z jedné nozdry, bývá problém v nosní dutině nebo v některé z přídatných dutin na stejné straně. Přídatné dutiny i nosní dutina jsou u koní hodně dlouhé, aby se procházející vzduch stačil ohřát.
Velice zvláštním a pro koně (a osly, zebry, nosorožce a tapíry, tedy všechny lichokopytníky) specifickým útvarem je vzdušný vak. Je to vlastně vychlípenina hltanu o objemu až několika set mililitrů. Je to velice citlivý útvar, protože v jeho blízkosti procházejí důležité hlavové nervy a také krkavice – hlavní tepna, která zásobuje krví celou hlavu. Onemocnění vzdušného vaku proto nesmíme nikdy brát na lehkou váhu.
Než začnu mluvit o dalších částech dýchacího aparátu, musím se zmínit o měkkém patru. Odděluje od sebe nosní a ústní dutiny a u koní je velice dlouhé, takže nemohou vůbec dýchat ústy! To znamená, že jakékoli zhoršení průchodnosti nosu vede ke zhoršení dýchaní až k dušení.
Dalším útvarem, začínajícím hned za měkkým patrem, je hrtan. Ma poměrně složitou strukturu a jeho onemocnění je dost běžné. Pomáhá koordinovat polykání a brání ve vdechování částeček žrádla. Na jeho začátku je hrtanová příklopka, dále jsou tu dvě hlasivky ve tvaru V.
Projdeme-li hlasivkami, dostaneme se už do průdušnice. Na jejím začátku jsou na její vnější straně mízní uzliny, které se mohou zanítit a zvětšit. Průdušnice má u dospělého koně průměr asi 7,5 cm a vede středem krku až do dutiny hrudní. Tam se těsně nad úrovní srdce rozdělí na dvě hlavní větve, nazývané průdušky. Ty se dále dělí na stále tenčí a tenčí průdušinky, až ty nejtenčí končí droboučkými slepými výdutěmi – plicními váčky. Ty nejsou nic víc než jen tenoučká membrána, která odděluje jednotlivé červené krvinky vně váčku od kyslíku uvnitř váčku. Právě zde dochází k prostupu kyslíku do krve a výstupu kysličníku uhličitého do vzduchu. To už vlastně mluvíme o plicích, které představují tzv. dolní cesty dýchací.
Hrudní dutina je uvnitř pokryta membránou, která se nazývá pohrudnice. Ta plynule přechází na plíce (zde se jí říká poplicnice) a celé je pokrývá. Mezi oběma částmi této membrány je troška vazké tekutiny, která umožňuje plicím při dýchání hladký pohyb uvnitř hrudníku.
Aby plíce byly chráněny před veškerými nečistotami ve vzduchu, vyvinul se v dýchacích cestách celý obranný systém. I v tom nejčistějším vzduchu je totiž obsaženo mnoho prachu, pylu, chemikálií, bakterií, virů či plísňových částeček.
V horních cestách dýchacích (HCD) se vzduch filtruje, ohřívá a zvlhčuje. Celý vnitřek HCD je pokryt lepkavým hlenem, na který se nečistoty přichytí. Dále je vystlán zvláštními buňkami s mikroskopickými řasinkami – ciliemi. Ty jsou v neustálém pohybu a „vynášejí“ tak přichycené nečistoty ven z těla. Její činnost narušuje studený vzduch, kouř nebo čpavek. Zároveň je tu skupina lymphoidních buněk, které mají imunitní (obrannou) funkci. Poslední ochranná bariéra je přímo v plicních alveolech, kde jsou buňky zvané makrofágy, které požírají drobounké částečky prachu a jiných nečistot a také bakterie a viry.
V přirozeném prostředí se dýchací systém sám dobře chrání před dráždivými podněty z vnějšku. Avšak ve výrazně znečištěném prostředí už na to nestačí. Například přílišná prašnost ve vzduchu snižuje schopnost makrofágu bojovat proti původcům infekcí dýchacího systému, jako je chřipka, hříběcí nebo herpesviróza.
Bylo zjištěno, že po „vyléčení“ chřipky trvá koňským plicím až měsíc, než se úplně zhojí! Řasinky v dýchacích cestách, zničené chřipkou, se obnoví až dlouho poté, co se nám kůň jeví jako zdravý. Během tohoto rekonvalescenčního období jsou proto koně velice citliví na jakékoli znečištění vzduchu.
Každý kůň je jinak citlivý na vdechovaný prach, plísně či jiné dráždivé látky. Nikdy nedokážeme předpovědět, u kterého z koní, žijících ve stejných podmínkách, se vyvine COPD. Podobně je to i s přirozenou odolnosti proti virovým nebo bakteriálním infekcím.

Onemocnění dýchacího aparátu
Nyní už víme, jak to v těle koně vypadá. Každá část dýchacího aparátu má svoji charakteristickou stavbu, funkci, ale také i onemocnění.

Nosní dutina
V nosní dutině se mohou vyskytovat abscesy (dutinky vyplněné hnisem) způsobené cizími tělesy (od drobných osinek až po třísky dlouhé několik centimetrů). Příznaky těchto abscesů jsou různé, někdy mohou v různé míře ucpávat některý z nosních průchodů a postiženou nozdrou prochází méně vzduchu (poznáme přiložením hřbetu ruky k nozdrám). Jindy se projeví výtokem z nosu, který může být čirý, ale i žlutobílý (tedy hnisavý) nebo krvavý. Abscesy nejsnáze zjistíme endoskopem.
Mnohem závažnějším problémem jsou nádory nebo plísňové infekce. Obojí často vyvolává výtok z nosu, který je páchnoucí. Postižená sliznice snadno krvácí.
Nosní dutinu a přepážku může napadnout mnoho druhu plísní. Ty zde vyvolávají infekční granulomy (což jsou narostlé útvary nenormální tkáně). Diagnózu zjistíme endoskopem a biopsií (odběr vzorků změněné tkáně). V obou případech je však naděje na vyléčení velice chabá, léčba nádorů i plísňových granulomů je dost obtížná.

Vedlejší dutiny
Vedlejší dutiny zabírají až 50% celého objemu koňské hlavy. Hlavní vedlejší dutiny jsou „frontální“ (neboli čelní) a „maxillární“ (neboli horní čelisti). Stejnostranné dutiny jsou navzájem propojeny jak mezi sebou, tak i s odpovídající nosní dutinou. Do maxillární vedlejší dutiny zasahují kořeny horních zubů.
Nejčastější příčinou zánětu vedlejších dutin je infekce zubních kořenů. K té dochází převážně po poranění zubů (prasknutí nebo zlomení), avšak není to podmínkou.
Nejčastějším (a často jediným) příznakem abscesů zubního kořene (a tedy i zánětu maxillární dutiny) je hnilobně páchnoucí výtok z jedné nozdry, který vytéká nepřetržitě. Kůň jinak vypadá zdravě, nemívá horečku a většinou normálně žere. Diagnózu zjistíme obvykle rentgenem hlavy koně. Postižený zub se vytrhne, koni se podávají celkově antibiotika a většinou je navíc třeba proplachovat příslušnou vedlejší dutinu.
Dalším problémem může být nádor rostoucí v některé z vedlejších dutin. Ten se může později infikovat a příznaky jsou stejné jako u infekce zubního kořene. Nádor můžeme rozpoznat rentgenem nebo endoskopem.
Také vedlejší dutiny mohou postihnout plísňové infekce, je to však velice ojedinělý případ. Mohou být následkem dlouhodobého podávání antibiotik.

Vzdušný vak
Mykóza (plísňová infekce) vzdušného vaku je dalším onemocněním tohoto útvaru, neví se zatím přesně, jak a proč se vyvíjí, většinou se jedna o druhy plísní, které napadají živé tkáně a navíc postižený kůň má většinou z nějakého důvodu sníženou imunitu nebo byl dlouhodobě léčen antibiotiky. Mykóza vzdušného vaku je velice závažným problémem, protože plísně mohou prorůst krkavici a kůň může vykrvácet! Pokud jsou narušeny jen malé cévy, kůň krvácí z nozder. Toto onemocnění je opravdu noční můrou jak pro majitele koně, tak pro veterináře, protože jeho léčba je dlouhodobá, nejistá a může kdykoli dojít k vykrvácení koně.
Empyem vzdušného je bakteriální infekce. Někteří takto postižení koně vypadají zdravě, mají pouze hustý nažloutlý výtok z nosu, jiní mohou být celkově nemocní. Výtok je výrazný zejména tehdy, když kůň žere ze země a polyká.
Tympanie (zadržení vzduchu) vzdušného vaků je onemocnění hříbat. Poznáme ji podle vydutí těsně za čelistním kloubem, hříbě většinou stojí s nataženou hlavou a obtížné dýchá, protože vak přeplněny vzduchem tlačí na dýchací cesty. Příčinou bývá špatné vyvinutí chlopně u ústí vzdušného vaku do hltanu, takže se v něm zadržuje vzduch. Toto onemocnění se dá vyřešit operací. Jakékoli onemocnění vzdušného vaku se nejlépe zjišťuje endoskopem.

Hrtan
Diagnostika abnormalit hrtanu bývá velice obtížně proveditelná, protože některé abnormality se vyskytují pouze při zátěži. Jedinou možností je zde vyšetřit koně endoskopem na vysokorychlostním trenažéru („běžící pás“), který je velice drahý a momentálně není v naší republice žádný.
Dorzální přemístění měkkého patra (směrem nahoru) je dost známým problémem u výkonnostních koní, především dostihových. Toto přemístění může být někdy trvalé, většinou k němu ale dochází při rychlém běhu, proto ho lze velice obtížně prokázat (většinou endoskopem na trenažéru). Trvale přemístění měkkého patra bývá zapříčiněno poruchami příslušných nervů nebo svalů, dočasné přemístění je zase spojováno s ucpáním HCD u dostihových koní. Přemístěné měkké patro ztěžuje koni dýchání a projevuje se v mírných případech pouhou sníženou výkonností, neschopností snášet zátěž, někdy koně vydávají při dýchání zvláštní zvuky. Trenéři říkají, že kůň „spolkl jazyk“. Protože kůň nedokáže dýchat ústy, je tato abnormalita vážným problémem, může vést až k udušení koně. Léčba je velice obtížná, někdy pomůže „přivázat jazyk“, což vlastně vytáhne celý hrtan dopředu a ztíží to přemístění měkkého patra. Někdy může pomoci operace měkkého patra.
Zánět hrtanové příklopky mívá nejasnou příčinu, předpokládá se, že je následkem některé z abnormalit hrtanu. Projevuje se sníženou výkonností, zvláštními zvuky při dýchání, kašlem nebo problémy při polykání či dýchání. Diagnózu prokazujeme endoskopem a je-li potřeba, problém se řeší protizánětlivými léky.
Dalším problémem je zachycení hrtanové příklopky, většinou do slizniční řasy. Příznaky jsou stejné jako u zánětu (a většinou je také zánětem provázeno), proto je nutné provést endoskopické vyšetření. Koni pomůžeme prořezáním slizniční řasy a „osvobozením“ příklopky, což nebývá příliš náročná operace a většinou není třeba koně úplně uspat.
Poměrně běžným problémem je u koní takzvané „pískání“, správně laryngeální hemiplegie. Jedná se o obrnu hlasivky (většinou levé), protože levý nerv, který umožňuje její pohyb, je hodně dlouhý, jde z hlavy až k srdci, tam se otáčí okolo srdečnice a jde zpět k hrtanu. Poměrně snadno pak může dojít k jeho poškození. Hlasivky se při nádechu mají široce otevřít, pokud dojde k obrně, postižená hlasivka se otevře jen trochu nebo vůbec ne. Kůň má pak problémy s dýcháním a vydává charakteristický pískavý zvuk, podle stupně postižení při zátěži nebo i v klidu. Diagnózu stanovujeme podle údajů majitele, příznaků, endoskopie v klidu a je-li možnost, podle endoskopie v zátěži na trenažéru. V těžších případech (nebo na výslovné přání majitele) se problém řeší technicky poměrně náročnou operací.
Stejně jako hrtanová příklopka, může být postižena zánětem jakákoli jiná struktura hrtanu. Příčinou je podráždění alergeny, cizí tělesa, nekvalitní píce, jiné vdechnuté dráždivé látky nebo stres způsobený tréninkem. Záněty hrtanu se projevují, jak už jsem se zmínila, sníženou výkonnosti, nesnášením zátěže, zvláštními zvuky při dýchání, kašlem a někdy obtížným polykáním nebo dýcháním. Kašel bývá tím nejvýraznějším příznakem. Diagnózu zjistíme nejsnáze endoskopem, léčba spočívá převážně v podávání protizánětlivých léků.

Mízní uzliny
Jednou z hlavních příčin zvětšení mízních uzlin je hříběcí. Je to bakteriální infekce způsobená bakterií Streptococcus equi. Mízní uzliny se naplní hnisem, který má tendenci se provalit ven, většinou kůží. Někdy se však hnis provalí dovnitř dýchací soustavy a způsobí její zánět. Zvětšené mízní uzliny také zhoršují dýchání, protože tlačí na hrtan nebo průdušnici. Někdy mohou dokonce způsobit náhlé udušení! Toto onemocnění postihuje především hříbata (odtud název), pozná se podle zvětšení hlavových mízních uzlin a podle bakteriálního vyšetření odebraného hnisu. Léčí se antibiotiky. Hříběcí je nakažlivé onemocnění, proto je nutné postižené koně izolovat.

Plíce
Velice vážným onemocněním plic je pneumonie. Toto slovo znamená zápal plic a neříká nic o jeho příčinách. Pneumonií známe celou řadu.

• Virové pneumonie
Virové pneumonie mívají dost často podobný průběh, někdy ani nezjišťujeme, který virus je přesně způsobil. Všechny si ale zaslouží zvláštní pozornost, přestože jejich příznaky bývají nepatrné, protože viry plíce poškozují a jsou často počátkem mnohem vážnějších problémů, jako jsou bakteriální pneumonie nebo COPD. Virové pneumonie se obecně projevují kašlem, výtokem z nosu, zhoršeným dechem a horečkou. Protože všechny mají podobně příznaky, konečnou diagnózu stanovíme vyšetřením krve na protilátky proti konkrétnímu viru či typu viru.
Významnější virovou pneumonií je chřipka. Virus poškozuje řasinky na povrchu výstelky dýchacích cest; které trvá asi týden, než se opět obnoví. Po tuto dobu je dýchací systém koně náchylný k dalšímu poškození či další infekci. Chřipka je (stejně jako u lidí) velice nakažlivá, nebezpečí je hlavně tam, kde se nachází hodně koní z různých stájí (závody, výstavy). Významným faktorem pro onemocnění chřipkou je stres a nesprávná vakcinace. Koně mají horečku, nechtějí žrát, jsou skleslí, mají čirý výtok z nosu a hluboký, suchý kašel. Některé koně mohou bolet svaly a otékat jim nohy. Infekce trvá většinou 10 dní. Koně musí mít dost dlouhou dobu klid, po těžké infekci se smí vrátit do tréninku až za měsíc nebo dva! V naší republice je povinná každoroční vakcinace proti chřipce, pokud koně převážíme do jiného okresu nebo jedeme na hromadnou akci (závody, výstavy apod.).
Herpesvirová pneumonie neboli rhinopneumonie koní (RPK) je onemocnění vyvolané herpesvirem, který postihuje HCD a plíce, kde vyvolává záněty. Existují 4 typu koňského herpesviru, typ 1 a 4 jsou odpovědné za onemocnění dýchacích cest. Postižena jsou hlavně hříbata a ročci, příznaky jsou stejné, jako u chřipky. Hříbata mohou mít někdy velice těžký zápal plic, na který i uhynou. U březích klisen tento virus vyvolává potraty nebo narození neživotných hříbat. Dále typ 1 může zapříčinit nervové poruchy mladých koní, tzv. ataxii (špatná koordinace končetin). Také proti tomuto onemocnění existuje vakcinace, je třeba se poradit s veterinářem na správném vakcinačním programu.

• Bakteriální pneumonie
Vdechovaný vzduch není sterilní a z větší části nejsou sterilní ani HCD. Je zde poměrně velké množství různých bakterií, které mohou napadnout plíce, pokud jsou tyto nějakým způsobem oslabeny. Bakteriální pneumonie často navazuje na virovou pneumonii, při které dochází k poškození normálních obranných mechanismů a prolomení místního imunitního systému. Velice často se tak stane, pokud začneme s koněm pracovat příliš brzo po prodělaném virovém onemocnění dýchacího systému. Rozvinutí bakteriální pneumonie však mohou pomoci i jiné stresové faktory, jako je intenzívní zátěž, přeprava či špatná výživa.
Klinickými příznaky bakteriální pneumonie jsou horečka, skleslost, nechutenství, výtok z nosu, kašel, ztížené dýchání a přítomnost abnormálních plicních šelestů. V mnoha chronických případech může být nástup těchto příznaků pomalý a nenápadný, projevuje se zpočátku jen nesnášením zátěže a hubnutím. V některých případech se bakteriální pneumonie omezí na určitá místa v plicích a vytvářejí se zde abscesy, které se mohou provalit.
Diagnózu zjistí veterinář podle příznaků a poslechu plic. Někdy je pro upřesnění nezbytné provést vyšetření ultrazvukem nebo rentgenem, popřípadě odebrat vzorky tekutiny z průdušnice či lépe z plic.
Bakteriální pneumonie je obvykle třeba léčit dlouhodobým podáváním antibiotik, podpůrnou terapií (tlumení kašle nebo naopak podpora vykašlávání, ředění hlenu apod.) a dostatečně dlouhým klidem.

• Parazitární pneumonie
Existuje několik různých parazitů, kteří mohou napadnout plíce koní. Jedním z nich je střevní parazit – škrkavka koňská. Její dospělci sice žijí ve střevě, ale larvy cestují koňským organismem, tedy i plícemi. Pokud je infekce velká a plíce koně jsou napadnuty větším počtem těchto parazitů (k čemuž dochází hlavně u 4 až 6-ti týdenních hříbat), můžeme pozorovat příznaky charakteristické pro onemocnění plic, především vlhký kašel.
Dalším parazitem, je skutečný plicní parazit koní, tedy přímo žijící v plicích – Dictyocaulus. Osli a muly jej přenášejí a většinou se jejich onemocnění klinicky neprojeví. U koní však dojde k rozvinutí pneumonie (chronický kašel) asi za tři měsíce po nakažení. Proto musíme u všech koní, kteří dlouhodobě kašlou a byli ve styku s osli či mulami, předpokládat přítomnost tohoto parazita a léčit je odpovídajícím způsobem.

Je třeba si uvědomit, že každá pneumonie může přejít i na poplicnici či pohrudnici a bude se tak vyvíjet i zánět pohrudnice (pleuritis) nebo zánět pohrudnice i plic (pleuropneumonie). Většinou k tomu dochází po provalení plicního abscesů do hrudní dutiny. Pleuropneumonie však může být komplikací při jakékoli pneumonii.
Pleuritis nebo pleuropneumonie se projevuje horečkou, skleslostí, výtokem z nosu, nechutenstvím a hubnutím. Hrudník je nesmírně bolestivý, a to při dýchání i na dotek. V hrudní dutině se hromadí tekutina, kterou lze odebrat a vyšetřit.
Léčba spočívá v dlouhodobém podávání antibiotik, podpůrné terapii a často i drenáží („vypouštěním“) tekutiny z hrudníku.

• EIPH
EIPH je ve veterinární medicíně používaná zkrátka anglického názvu „exercise-induced pulmonary hemorrhage“, což znamená krvácení do plic vyvolané zátěží. Toto krvácení může být někdy tak mírné, že jej nikdo nezpozoruje a zjistí se až mikroskopickým vyšetřením tekutiny odebrané z plic. Někdy však je natolik silné, že krev vytéká z nozder. Projevuje se hlavně u koní těsně po dostihu nebo po jiné intenzívní zátěži.
Dalšími příznaky může být nesnášení zátěže, ztížené dýchání, kašel. Pro stanovení diagnózy je většinou třeba provést endoskopické vyšetření dýchacích cest do 90 minut po zátěži, mikroskopicky vyšetřit tekutinu odebranou z plic na přítomnost červených krvinek.
EIPH se většinou „léčí“ vyloučením jakékoli infekce dýchacích cest a podáváním furosemidu, což je látka patřící mezi dopingové látky.

• COPD
COPD je známá a používaná zkrátka anglického „chronic obstructive pulmonare disease“, což v překladu znamená „dlouhodobě trvající ucpávající onemocnění plic“, mezi koňaři nazývané také dušnost. Jedná se o alergii na spory plísní Aspergillus a Micropolyspora, které se vyskytují v seně a slámě – je to vlastně takové koňské athma.
Každé seno či sláma obsahuje spory. To znamená, že většina koní, žijících ve stáji, se prostě nemůže vyhnout vdechování vysokého počtu těchto mikroskopických částeček. Spory se dostanou hluboko do plic a u vnímavých zvířat to vyvolá zánět v tisících tenoučkých průdušinkách. Ty se dostanou do křeče – stáhnou se a kůň musí bojovat o každé nadechnutí.
COPD obvykle postihuje koně starší dvou let, s přibývajícím věkem roste také procento takto nemocných koní. Nejběžnějším příznakem je neustálé pokašlávání u koní, a to i v klidu. V mírných případech to může být také jediným rozpoznatelným příznakem, někdy se k tomu přidružuje zvýšená dechová frekvence (u většiny zdravých dospělých koní je klidová dechová frekvence 8-16 dechů za minutu). Asi padesát procent postižených koní mívá výtok z nosu. Těžce nemocní koně potom trpí opravdovou dušností, při dýchání mají široce rozevřené nozdry, dýchají hlasitě a za posledním žebrem lze vidět prohlubeň, tzv. dýchavičnou stružku, která prozrazuje, že kůň při dýchání používá i břišní svaly (pomáhá „vytlačit“ vzduch z plic, které ztratily svoji elasticitu).
Při podezření na onemocnění COPD je třeba ihned zkontrolovat a přehodnotit kvalitu ustájení i managementu koně (pracovní zatížení, pobyt na pastvině, krmení apod.). Je téměř jisté, že kůň stojící v hluboké slámě a přežvykující denně zaprášené seno je postižen COPD. Někteří koně jsou extrémně citliví i na sebemenší množství spor a vykazují příznaky tohoto onemocnění i tehdy, když delší dobu stojí na speciálních bezprašných hoblinách a dostávají pouze namáčené seno.
Jak dlouho je kůň nemocný? A jsou tyto příznaky patrně pouze tehdy, když je ve stáji? Je toto onemocnění závislé na ročním období – především, vyskytuje se pouze v zimě? Někdy stačí pro stanovení správné diagnózy pouze zodpovědět tyto otázky a prohlédnout si způsob ustájení koně.
Většinou je však třeba provést řádné veterinární vyšetření. Vyšetřením krve můžeme zjistit, zda svou roli v problému nesehrála tako virová infekce (velice často tak tomu je!), endoskopem je vhodné vyšetřit horní cesty dýchací včetně průdušnice. Velice významnou nápovědou je vyšetření vzorků sekretu odebraného z plic nebo z průdušnice.

Dobrá zpráva pro majitele koní: COPD lze předcházet!

Špatná zpráva pro majitele koní: prevence není totéž co léčba!

Nemoc se může rozvinout kdykoli. Nejdůležitějším bodem managementu je držet postižené koně co nejdále od těch spor plísní, na které jsou alergičtí. Teoreticky je to velice jednoduché. V praxi to znamená úplně změnit vše, co se týká ustájení koně, jeho krmení a práce – a to po zbytek jeho života!
COPD lze ovlivňovat léky, účinek je však krátkodobý. Používají se především tehdy, když je kůň postižen náhlým záchvatem dušnosti, nelze je však podávat dlouhodobě. Místo toho je nutné koně držet v prostředí s co nejčistějším vzduchem.
COPD je onemocnění koní žijících především ve stáji, proto někdy vyřeší tento problém převedení koně na pastvinu. Někdy pomůže změna podestýlky (bezprašná podestýlka), dobrá ventilace nebo dieta bez sena.

Kašle mi kůň!

Kašel je jedna z nejčastějších příčin, kdy musíme koni dopřát klid. Koně kašlou, aby vyčistili malé průdušinky v plicích, které jsou zúžené nahromaděním hlenu, hnisu nebo zánětlivým otokem buněk výstelky. Další příčinou je stažení hladké svaloviny ve stěnách dýchacích cest, jehož příčinou je převážně zánět.
Silný kašel může být vyvolán tracheitidou (zánět průdušnice). Kůň však kašle také v případě, že dojde k částečnému nebo úplnému zneprůchodnění horních cest dýchacích, například:
• kdekoli v dýchacích cestách uvízne cizí těleso, může to být třeba vdechnutá větvička,
• nastane kolaps (zhroucení) průdušnice, který může být způsoben vrozenou slabostí stěny průdušnice, poraněním nebo tlakem zvenčí, nejčastěji nádorů nebo abscesů,
• nadměrný tlak mízních uzlin hrtanu, zvětšených při hříběcí, také stlačuje a tedy ucpává dýchací cesty.

Kašel je však u koní stále častěji spojován s problémy na úrovni DCD (dolní cesty dýchací), které mohou být virového, bakteriálního, parazitárního, plísňového nebo alergického původu.
Žádný kašel bychom u koně neměli považovat za bezvýznamný. Je třeba pokaždé koně důkladně přeléčit a přeorganizovat management stáje, abychom se v budoucnu vyhnuli nenapravitelným změnám koňského dýchacího aparátu.

Co tedy dělat, pokud kůň začne kašlat?

Koně vysadíme z práce, necháme ho v klidu v boxu a zavoláme veterináře. Ten pravděpodobně provede následující vyšetření:
• důkladně vyšetří celkový zdravotní stav koně, sem patří zjištění dechové frakvence a pulzu, posouzení charakteru dýchání, dále důkladně prohlédne nozdry, spojivky, proklepe nosní a přídatné dutiny, poslechne plíce fonendoskopem v rozsahu celého plicního pole (tak zjistí různé šelesty na plicích a jejich lokalizaci), popřípadě plíce proklepe,
• provede endoskopické vyšetření horních cest dýchacích (nenechte se mýlit, endoskopie dýchacího traktu dnes už není hudbou budoucnosti a vyšetření HCD bez ní není úplné a může vést ke špatně diagnóze!),
• vypláchne průdušku a odebere a vyšetří takto získanou tekutinu (zjišťujeme přítomnost bakterií a zánětlivých buněk),
• provede další vyšetření, např. odběr a vyšetření krve, výtěry z dutiny nosní nebo hrtanu, odběr a vyšetření tekutiny z hrudníku, rentgen nebo ultrazvukové vyšetření dýchacích cest (tím můžeme zjistit přítomnost plicních abscesů).

Pokud začne kůň kašlat, je třeba provést tato opatření:
• je-li to možné, kašlající koně by měli být od ostatních izolováni, obzvláště pak tehdy, když mají horečku
• je velice důležité nechat koně v počátečním stadiu onemocnění v úplném klidu, obzvláště pak v případě virového zápalu plic, kdy dýchacímu traktu trvá týdny, než se zahojí
• později pomůže kontrolovaná zátěž pročišťovat dýchací cesty
• pokud se vyšetřením zjistila přítomnost bakterií, je nutné nasadit antibiotika, mnohdy i na dlouhou dobu
• protizánětlivě léky pomáhají zmírnit bolestivost a zvyšují účinek jiných látek; velice úspěšná je inhalace, mukolytika zase zřeďují hlen, aby se snadněji dostal z dýchacích cest ven, bronchodilatátory zase rozšiřují průměr dýchacích cest a uvolňují stažené hladké svaly,
• nesmí se zapomínat na řádné a pravidelné odčervování koní!
• pravidelně vakcinujte koně proti chřipce a herpesvirove infekci,
• velice důležité jsou změny v managementu stáje, zvláště pak tehdy, je-li kůň postižen COPD (o tom se zmíním podrobněji za chvilku).

Mnohdy se kašel „vyléčí časem sám“, pokud však kůň nebude správně léčen, nezlepší se management stáje nebo kůň nezůstane po správnou dobu v klidu, může se u něj vyvinou velice známá a neléčitelná dušnost.

Prevence a zase jen prevence

Špatná kvalita vzduchu je příčinou alergických onemocnění u starších koní, která snižují jejich výkonnost (už zmiňované COPD), u lidí může vyvolat onemocnění známé jako „farmářské plíce“. Avšak špatný vzduch vyvolává i nealergická onemocnění, především u mladých koní, která se souhrnně nazývají „small airway disease“ = onemocnění malých dýchacích cest. Ta pak jsou jedním z důvodů neočekávaně špatné výkonnosti na dráze nebo na kolbišti.
Je zajímavé, že koně, kteří tráví většinu času ve stáji, mají v krvi zjištěno mnohem více protilátek proti původcům virových onemocnění dýchacích cest než koně žijící většinou venku.

Kvalita vzduchu Ventilace stájí je jedním z nejvíce přehlížených aspektů chovu koní na celém světě. Ideální ventilační systém rozvádí vzduch rovnoměrně po celé stáji, snižuje tak na minimum vystavování koní dráždivým podnětům z okolí, a poskytuje čerstvý vzduch bez průvanu. Pohyb vzduchu uvnitř stáje (pozor, nelze jej zaměňovat za průvan) je velice užitečný, protože pomáhá odstraňovat prach, částečky plísní, škodlivé plyny, viry a bakterie žijící ve vzduchu. Bohužel lidská tendence zavírat všechna okna a dveře, kde jen lze, tomuto přirozenému pročišťování vzduchu brání. Kdykoli zavřete okna a dveře stáje, abyste udrželi uvnitř teplo, budou za to platit koňské plíce.

Co znečišťuje vzduch Nejčastějším zdrojem prachu a spor plísní je bezesporu seno. Klasické sušené seno, které vypadá na pohled velice kvalitně, obsahuje mnohem více prachu a spor než senné pelety či kostky. Je zajímavé, že namáčené seno (což je tradiční metoda mnohých majitelů koní, jak „léčit“ COPD), obsahuje mnohem méně těchto znečišťujících částeček, avšak namáčením nekvalitního nebo plesnivého sena rozhodně nesnížíme množství spor v seně. Málo prachu a spor obsahuje dobrá senáž, její zkrmování se však řídí přísnými zásadami – otevřený balík senáže se musí spotřebovat během několika málo dní, protože může být příčinou botulismu. Dalším významným zdrojem znečištění vzduchu je podestýlka. Podle výzkumu je nejhorší variantou sláma. I ta nejčistější totiž obsahuje více spor než jiné typy podestýlek – hobliny, rašelina nebo nařezaný novinový papír. Velikým zdrojem plísní je hluboká podestýlka – ať už je že slámy nebo z hoblin. Umožňuje totiž hromadění plísní i trusu a moči a tím je, kromě spor, významným zdrojem dráždivých plynů (amoniak), nemluvě o akumulaci bakterií a larv vnitřních parazitů. Vhodnou podestýlkou se zde jeví nařezaný papír. Jednak obsahuje poměrně malé množství prachu, ale také se s ním snadno manipuluje a dobře saje vlhkost. Dalším zdrojem znečištění vzduchu je (obilné) zrno, zvláště tehdy, je-li skladováno ve velkém množství za nevhodných podmínek. Velice snadno na něm rostou plísně a houby. Musím upozornit na to, že koním nesmíme podat žádné jádro, které vykazuje sebemenší známky zaplísnění. Dále je velice špatné skladovat seno či slámu přímo na půdě nad stájí. Mnohé stáje mají půdu propojenou s vlastní stájí, takže prach a spory zde mohou snadno cirkulovat. Velice často se pak stává, že senný prach zůstává na podlaze půdy po mnoho let a je velice dobrou živnou půdou pro houby a plísně, nemluvě o bakteriích, hlodavcích či jiných živočiších. Nezapomínejte ani na prašnost povrchu jízdárny nebo haly! To vše dráždí dýchací cesty koně a zvyšuje jejich citlivost k onemocněním.

Jak zjistím, zda je moje stáj vyhovující?

Jednoduše se projdi po stáji a všímej si:
• je nedaleko pila, zdroj hoblin a s nimi i prachu?
• je vedle stáje uskladněné seno či sláma?
• když vejdeš do stáje, cítíš ve vzduchu čpavek? (to není ale to nejlepší šetření – sedni si na podlahu boxu a seď tak 15 minut – slzí ti oči? Kůň tráví valnou část dne s hlavou dole, u podestýlky!)
• vidíš minimální zaplísnění sena co podestýlky?
• je ve stáji nějaký kůň, který měl problémy s dýchacími cestami?
• pokašlává některý kůň?
• začneš po několika minutách pobytu ve stáji kýchat?

Stáj s dobrou přirozenou ventilací má otvory na úrovni okapu, kudy vzduch vstupuje dovnitř, a otvory výše, často ve stropu, kudy vzdych vystupuje ven. Často tuto funkci plní otevřená okna a stropní průduchy. Pokud se obáváš přílišné zimy (především omluvitelný je tento strach v případě rození hříbat), můžeš ve stáji prostě „přitopit“ infrazářiči.
Trošku dramatičtější metodou, jak zjistit ventilaci stáje, je jednoduše ji zaplnit kouřem a sledovat, za jak dlouho se kouř rozptýlí a kam jde. Mimo jiné také zjistíš, ve kterých místech se kouř drží. Kouř by měl zmizet ze stáje za 7-10 minut!

Jednoduché řešení

Snadnější, než přestavba celé stáje, je pohlídat si pár důležitých věcí:
• zkrmuj jen to nejkvalitnější seno, podestýlej nejkvalitnější bezprašnou podestýlkou,
• rozhodni se, jestli není vhodnější místo sena krmit koně sennými peletami nebo kostkami, jestli není lepší stlát hoblinami či papírem (obzvláště vhodné je to tehdy, vyskytuje-li se ve stáji kůň s dýchacími problémy),
• seno pouze nenamáčej, promyj ho pořádně proudem vody a nechej odkapat,
• odstraň z blízkosti stáje veškeré uskladněné seno, slámu či hobliny,
• neboj se zimy ve stáji, radši koně zadekuj a nechej i v zimě vejít do stáje čerstvý vzduch,
• fungující ventilace stáje je nezbytnost, přirozená ventilace je pak vždy levnější než ventilátory na elektřinu, zajisti proto, aby ve stájí byly vstupní i výstupní otvory pro vzduch, popřípadě se neváhej poradit s odborníkem (dnes už existuje i software, který ti pomůže naprojektovat fungující ventilaci svépomocí).

Na jednu věc mnozí konstruktéři koňských stájí zapomínají – na sluneční světlo. Ultrafialové záření, pocházející ze slunce, výborně zabíjí celou řadu virů, bakterií a dokonce i vajíček parazitů a jejich larvy. Okna a střešní okna jsou proto nedílnou součástí zdravého prostředí stáje. Pokud však chceš, aby sluneční svit pronikal v celé škále i skrz zavřená okna, nepoužívej skleněné tabulky, ale umělou hmotu nebo lehké sklo propustné pro ultrafialové záření.