Koníčci

V půdě se nacházejí spory tetanových bakterií, které se mohou dostat i drobnou rankou do těla. Produkují nervový jed, který usmrtí více než polovinu infikovaných koní. Ochranu nabízí jen pravidelná vakcinace.

Příznaky
Ztrnutí šíje (tetanus) způsobuje ztuhnutí svalů (rigor) a křeče (spasmy), které mohou někdy přetrvávat. Většinou začne onemocnění tím, že se kůň pohybuje ztuha a těžkopádně. Velkou námahu mu činí zejména otáčení a couvání. Pak dochází ke změně chování. Zvířata se stávají lekavými a citlivějšími, jejich reflexy jsou silnější, než u zdravých zvířat. Rozšiřují nozdry, stahují koutky huby a uši dozadu, lehce zvedají ocas. Někteří ztratí chuť žrát, jiní při žraní náhle přestávají žvýkat a krmivo jim padá z huby. Teď dochází ke křečím – vyvolávají je především dotyky, hluk nebo prudké světlo – hlavně ve svalovině krku a čelistí. Asi po 24 hodinách se křeče a bolesti při žvýkání a polykání stupňují, takže kůň nemůže ani otevřít hubu ani polknout. Často mu z huby kapou sliny. Křeče se šíří od hlavy na celé tělo až jsou svaly tvrdé jako prkno. Když jsou v křeči všechny svaly, které koně drží vestoje, přejde do typické pozice. Roztáhne přední nohy daleko od sebe a natáhne hlavu dopředu a dolů. Později již nemůže hlavu více sklonit, takže už nemůže žrát ze země. Přetrvávající křeče hřbetního svalstva vede po chvíli k tzv. Opisthotonusu. Krk a hlavu tlačí dozadu, hřbet prohne. Dalším nápadným příznakem je objevení třetího víčka ve vnitřním koutku, které zakrývá mnohem větší plochu rohovky než obvykle. Při lehkém doteku na očním bulbu se víčko posune ještě výše. Uši jsou v pokročilém stádiu ztuhlé a nasměrované dopředu. Především hříbata mají často zdvižený a natažený ocas. Dostavují se záchvaty pocení a puls je zvýšený.Dýchání je rychlé a povrchní.

Příčiny
Ztrnutí je způsobeno bakterií Clostridium tetani, která je rozšířená po celém světě. Původce sám na vzduchu rychle hyne, ale umí si vytvořit odolnější formu, tzv. sporu, která vydrží horko, sucho i chemikálie. Když chce někdo spory zničit, musí je dát na několik hodin do silného dezinfekčního prostředku. V půdě tyto spory přežívají léta. Kolik jich v půdě je, to záleží na jejím využití. Především tam, kde se používá chlévský hnůj – zahrady, pole – je v půdě mnohem vyšší koncentrace tetanových spor, než třeba v lese. Spory bakterie Clostridium tetani se však dostanou i do trávícího traktu nebo do styku s pokožkou zdravých lidí a zvířat. Onemocnění propukne teprve tehdy, když se dostane do rány nečistota a vznikne zde prostředí bez přístupu vzduchu (anaerobní). Bez přístupu vzduchu se ze spor dostanou bakterie, které se rozmnoží a produkují nervový jed – tetanospasmin. Tkáněmi nebo krevním oběhem se jed dostává k nervovým zakončením a nervovými dráhami dorazí až do centrálního nervového systému – tedy do mozku a do míchy. Zde vyvolává již popsané příznaky. Prostředí, kam nemá vzduch přístup, vzniká u kousnutí, bodnutí, píchnutí a jiných hlubokých ran. Někdy však zamezí přístup vzduchu strup nebo obvaz. Také je někdy rána infikována různými bakteriemi. Ty, které potřebují kyslík – jej spotřebují a vytvoří tak vhodné klima pro původce tetanu. V zásadě vzniká u každého banálního poranění, které je znečištěno, nebezpečí tetanu. To platí i u poranění dutiny ústní např. ostrými hranami na zubech. Při zakování je kůň ohrožen ztrnutím zrovna tak, jako novorozené hříbě, kterému špatně dezinfikovali pupeční pahýl. Klisny se mohou nakazit při porodu, hřebci při kastraci, potencionálním nebezpečím jsou i jiné operační rány. Veterináři se tohoto zákeřného onemocnění obávají, protože je často podceněno: u téměř každého třetího případu se totiž neobjeví žádné viditelné poranění – malé ranky jsou již zacelené nebo jsou skryté pod srstí. Někdy je infekce latentní. Spory zůstávají v jizvách starých ran nebo v uvízlém cizím tělese. Někdy se objeví příznaky tetanu teprve s odstupem od vynětí cizího tělesa. A protože spory Clostridia tetani se nacházejí i ve střevě koně, mohou se pro ně stát drobné ranky na střevní sliznici způsobené červy vstupní bránou do krve.

Rizikoví pacienti
Koně a jiní lichokopytníci jsou náchylnější k onemocnění tetanem, než většina ostatních zvířat. „Může to mít genetické příčiny“, říká Dr. Reinhard Weiss z Institutu pro hygienu a infekční onemocnění zvířat z Univerzity Giessen. „Možná jsou nervové receptory velmi citlivé na tetanospasmin, nebo jejich nervová vlákna jej snadno vedou až do míchy. Zatím však nelze příčinu této náchylnosti s jistotou určit.“ V Evropě se tetanus díky pravidelné vakcinaci vyskytuje jen zřídka. Co se týče rozdílů v jednotlivých oblastech, Dr.Weiss tvrdí: „V zásadě je v místech s těžkou půdou větší, než v oblastech s půdou lehčí, písčitou. V těžké půdě zůstávají spory spíše v povrchové vrstvě.“

Průběh onemocnění
Inkubační doba, tedy čas mezi vniknutím tetanových spor do těla a objevením prvních příznaků, je u některých koní jen několik dní, u jiných až několik týdnů. To záleží na vnímavosti zvířete, na poloze a druhu poranění, ale také na tom, kolik tetanospasminu ten který kmen Clostridie produkuje. Pokud trvá inkubace šest dní a méně, uhyne 80 až 90 procent koní, minimálně 50 procent. Hlavně umírají mladá zvířata, jejichž obranný systém ještě není plně vyvinutý. U většiny zvířat se první příznaky objeví po třech až deseti dnech. Jestliže se objeví v plném rozsahu již po 24 hodinách, je šance na přežití takřka nulová. Když přestanou pracovat svaly mezižeberní, má potíže s dýcháním. Uléhá a nohy má křečovitě natažené. Krátce před smrtí jeho tělesná teplota vystoupí na 42 až 43 stupňů Celsia. Příčinou smrti je selhání dýchacího ústrojí důsledkem účinku tetanospasminu. Lepší šanci má kůň, u něhož je inkubační doba delší, onemocnění se rozvíjí pomaleji a trvá déle, než dva týdny. Potom mohou příznaky pozvolna odeznít a dokonce úplně vymizet – za předpokladu, že je kůň v péči veterináře. Rekonvalescence trvá čtyři až šest týdnů.

Následky
„Po úspěšné léčbě by neměl mít kůň žádné následky“, říká Dr. Sylvia Lüthi z kliniky pro koně a užitková zvířata na Univerzitě v Bernu. Tetanus se sice podepíše na srdci a oběhovém systému a především na svalech. „Pak je kůň určitě nějakou dobu vyřazen z provozu. Ale svaly se zotaví“, uklidňuje Dr. Lüthi. Vzhledem k tomu, že koně při tetanu polykají s velkými obtížemi, dostanou se někdy do plic kousky krmiva nebo voda. Taková zvířata umírají spíše na následky zánětu plic, než kvůli selhání dýchacího ústrojí.

Ošetřování
Tetanus je absolutně akutní případ. Při sebemenším podezření okamžitě volejte veterinárního lékaře. Jen když přijde odborná pomoc včas, má kůň šanci na přežití. Než se veterinář dostaví, koně se pokud možno nedotýkejte a snažte se ho držet dál od hluku. Můžete mu do uší dát vatu. Když to jde, voďte ho v klidné, zatemněné stáji, kde ho nemůže oslnit prudké světlo. Hlavně ho ale nechte v klidu, jinak se mohou dostavit křeče. Veterinář mu okamžitě dá do svalu nebo pod kůži injekci silného imunoséra, tzv. antitoxinu. Ten obsahuje, na rozdíl od preventivní očkovací látky, která teprve v těle rozjede produkci protilátek, rovnou samotné protilátky, takže působí okamžitě. Neutralizuje tetanospasmin – ale pouze dokud koluje v krvi nebo v lymfatickém systému. Jakmile se tetanospoasmin dostane do nervových drah (a to jde velmi rychle), žádný antitoxin již nepomůže. Ke zničení bakterií v ráně aplikuje vysoké dávky penicilínu do žíly. Dokud se jed neodbourá, pokouší se zmírnit příznaky a stabilizovat organizmus. Koně, kteří mají svalové křeče, dostanou uvolňující prostředek. Pokud jsou objevena poranění – vstupní brány infekce – odstraní se strupy, cizí tělesa a odumřelá tkáň a nechá se odtékat tkáňový sekret. Rána se dezinfikuje např. tříprocentním peroxidem vodíku aj. Lokálně – do jednotlivých ran – se také dává antitoxin a penicilin – první jako tamponáda a druhé jako zásyp. Když kůň nemůže otevřít hubu, musí dostat výživu nosní sondou.

Alternativní léčba
„U tetanu jsou v zásadě dvě možnosti: smrt nebo veterinář“, říká léčitelka Julia Melanie Piegsa z Bad Oldesloe, která na toto onemocnění nenabízí žádnou medicínu.

Doba léčby
„Když léčba zabere, příznaky odeznívají po třech až čtyřech dnech“, říká Dr.Lüthi. „Intenzivní léčba koně však trvá minimálně týden“.

Prevence
„Nenaočkovat koně proti tetanu je ohromný hazard“, varuje Dr. Weiss. Vakcina proti tetanu je totiž vysoce účinná. „Očkovací látka obsahuje tetanospasmin, který však díky fromalínu není jedovatý. Tato látka vyvolává velmi vysokou produkci protilátek, které při infekci jed inaktivují.“

Sporné otázky
Sporné je, jak často se má vakcinovat. „Teoreticky je kůň chráněn dlouho, ale v praxi se pro jistotu provádí vakcinace každý rok“, říká Dr.Weiss. Doporučuje držet se v každém případě návodem výrobce očkovací látky. Také by se měl kůň přeočkovat v případě, že je poraněn a poslední vakcinace byla provedena před více než devíti měsíci. Také jsou diskuze ohledně prvního očkování. Někteří veterináři vakcinují čtyři až šest týdnů po porodu, jiní o čtyři až pět měsíců později. „Časná vakcinace se nemusí snášet s protilátkami, které dostane hříbě od matky a tak může dojít k výpadku v obranném systému“, varuje Dr.Weiss. „Já propaguji očkování hříběte až ve třech měsících s následným přeočkováním po čtyřech týdnech. Později by to také býtnemělo, protože ocharna protilátek od matky již nestačí. Také terapie je posuzována rozdílně. „Když kůň navzdory léčbě ulehne, někteří ho zavěsí na popruhy“, říká Dr.Lüthi. „U nás v Bernu to neděláme. V tomto stádiu není možné koně zachránit. Je lepší ho utratit.“ Ulrike Bletzer (Cavallo 3/2001)