Koníčci

Andaluský kůň - španělský krasavec, který změnil svět

Poprvé jsem se s andaluským koněm setkala kde jinde než v Andalusii. Tehdy mi bylo dvanáct let a v rámci rodinné dovolené jsem si vynutila vyjížďku na koni. Místo předpokládané staré herky mě posadili na nádherného bílého andaluského hřebce s dlouhatánskou hřívou. Nejdřív jsem se bála, protože jsem měla v hlavně heslo: hřebec zabiják. Ale opak byl pravdou. Za celou cestu se můj kůň nezachoval ani jedinkrát podle mých předsudků a mně zůstala nádherná vzpomínka a obdiv k plemenu koní, kteří se zaslouženě nazývají: „Pura Raza Espaňola,“ tedy: „Čistá španělská rasa.“

Ve středověku byla nejznámější formou starošpanělského koně „gineta,“ která se stala měřítkem kvality koní své doby. Ginety byly potomky původních koní španělských a importovaných koní arabských a hlavně berberských, kteří se do Španělska dostávali společně s Maury od roku 711. Od 16. století však zaznamenal starošpanělský kůň úpadek a poslední zbytky se zachovaly na jihu Španělska v Andalusii - odtud pochází jeho název. Zvlášť se o záchranu plemene zasloužil klášter kartuziánů poblíž Jerez de la Frontera, který choval elitní stádo ginet - skryté a nezávislé na módě. Právě v tomto kláštere se z nejčistšího jádra původního chovu zrodila nejušlechtilejší forma andaluského koně - cartujano (odvozeno z La Cartuja - klášter kartuziánů), která je dodnes považována za nejcennější.
Starošpanělský kůň ovlivnil téměř všechna plemena koní chovaná v Evropě, stejně jako je prapředkem koní amerických v čele s mustangy. Má velký podíl na vzniku koně lipického a starokladrubského a najdeme jej také v rodokmenu koně fríského, frederiksborského, clevlandského hnědáka, connemara ponyho a mnohých jiných. Jeho nejbližším příbuzným je lusitánský kůň, se kterým má stejné předky a který je mu velmi podobný.

Charateristika

Andaluský kůň je kvadratického formátu s kratším hřbetem, nízko nasazeným ocasem a silnou zádí, která umožňuje vysoký stupeň sebrání. Hlava je úhledná a někdy s klabonosem, který zdědil po svých berberských předcích. Krk je krátký, svalnatý a dobře klenutý a je ozdoben dlouhou a bohatou hřívou. Andaluský kůň se vyznačuje vznosnými chody s vysokou akcí nohou, která je však občas provázena rozmetáním.
Měří 150 -165 cm, ale jedinci převyšující 160 cm jsou vzácností. Zbarvením jsou andaluští koně převážně bělouši a hnědáci, občas i vraníci většinou bez odznaků. Také se někdy objeví ryzáci, kteří jsou však považováni za nežádoucí a nejsou do chovu zařazováni. V období baroka byli velmi oblíbení strakáči a hermelíni, kteří se dnes už nevyskytují.
Andaluský kůň má ohnivý, přitom však jemný charakter. Ani hřebcům se netoleruje jakýkoli náznak agrese, a proto je mezi andaluskými koňmi jen velmi málo valachů. Hřebec, kterému Španěl může svěřit svého syna, je pro něj daleko cennější než sebekrásnější kůň, který je postrachem okolí.

Využití:

Andaluský kůň se velmi dobře hodí na drezúru a hlavně na vysokou školu. Roku 1973 byla v Jerez de la Frontera založena „Real Escuela Andaluza del Arte Equestre -Královská Andaluská Škola Jezdeckého Umění,“ která je srovnatelná se slavnou španělskou školou ve Vídni. Koně se zde učí nejdříve cviky, které patří do klasické drezúry - překroky, přeskoky, piruety, piaffe, passage a poté přecházejí k cvikům vysoké školy - levada, courbeta a capriola. Tyto cviky jsou velmi těžké a málokterý kůň je schopen je zvládnout. Někdy můžeme vidět vysokou školu i v cirkusech, ta se však hlavně orientuje na divácky velmi populární triky jako vzpínání, lehnutí, či sednutí. V minulosti byl andaluský kůň používán hlavně k práci s dobytkem. Dnes už je toto jeho využití minimální, ale dovedností, kterých bylo tehdy třeba se koně učí dodnes a předvádí je v soutěžích Doma Vaquera, což je přípravným stupněm ke koridě na koních - rejoneu. Dalo by se říct, že Doma Vaquera je něco mezi klasickou drezúrou a westernovým ježděním. Jezdec drží otěže v jedné ruce a po koni se vyžaduje shromáždění a precizní provedení všech cviků. Ke klasickému ježdění je přirovnatelné couvání, překroky, přeskoky a piruety, z westernu je to sliding stop a prodloužení cvalu do trysku. Ti nejlepší pak projdou dalším výcvikem a postaví se do arény proti býkovi, kde je rychlost, mrštnost a naprostá ovladatelnost nezbytnou nutností.

Ceny:

Andaluští koně jsou velmi drazí a v České republice zatím ještě dosti vzácní. Proto je většinou nutno za koupí andaluského koně vyrazit do zahraničí. Dnes není třeba cestovat až do Španělska, protože např. v Německu a Francii jsou k nalezení velmi kvalitní chovy. Ovšem kvalitě opovídají také ceny, které jsou astronomické. Mladý, neobsednutý kůň stojí od 12 000 DM výše. Za mladého hřebce s ukončeným základním výcvikem (k zákl. výcviku se počítají lehčí cviky vysoké Školy jako překroky, přeskoky, piruety a španělský krok) zaplatíte 20 - 30 000 DM. Nejdražší jsou samozřejmě Cartujanos, kde se cena mladého, perspektivního hřebce s dobrým původem může vyšplhat až na 60 000 DM. Za hřebce s ukončeným výcvikem zaplatíte o něco méně - jen asi 40 - 50 000 DM. Levnější bývají andaluští koně bez papírů - okolo 10 000 DM, kteří však bývají pochybného původu a jsou často kříženi s koňmi lusitánskými.